close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Francie, Anglie a zpět domů

22. června 2010 v 16:00 | katulka |  Náhled do mé hlavy
A jak že jsme se to vlastně měli? Doma jsme už od sobota, ale já si nenašla čas na blog. Musím říct, že když jsme první den spali v buse a pak jsme měli celej den chodit po Paříži, tak se mi vůbec nechtělo a dala bych nevím co, abysme to zase otočili domů. Jenže, řekla jsem si, sakra seber se a val na ty památky. A fakt to stálo za to. V té Paříži jsme byly snad všude, kde si jen vzpomenete. Notre Dame, Louvre, Obelisk, Vítězný oblouk... Když jsme jeli na lodích po Seině a viděli poprvé Eiffelovku, tak jsme si říkaly, že je to jen hromada šrotu. Ale jak jsme připlouvali ščím dál blíž, tak už to byla pěkná hromada šrotu. Nedovedla jsem si představit, že by nás to mělo udržet, protože to vypadalo tak trochu zrezivěle. No ale když jsme u ž stáli pod ní, tak jak ji vidíte ve filmech malinkou, tak ve skutečnosti byla obrovská. Byli jsme až ve třetím patře. Pod  ní bylo snad milion lidí a ještě víc černochů prodavačů, kteří měli tu svou větu:kupte si za euro nacvičenou ve všch jazycích. Jojo, bylo to docela otravný. Jinak v Anglii jsme měli fakt štěstí na hodnou rodinu. Bydleli jsme u staršího manželského páru. Ikdyž jsme se jednou vrátili až snad skoro v deset, tak na nás vždycky čekala obrovská večeře s dezertem, ráno asi pětichodová snídaně a jinak co jsme chtěli. Docela nás rozesmálo, že když už jsme si šly lehnout, tak za námi přišla naše,babča' a ptala se nás, jestli nechceme nějaký sušenky. Hele ale nikdy si tam nedávejte brambůrky. Tu sladkou nebo octovou příchuť jsem rozdejchávala docela dlouho. Docela jim závidím to moře. Všude tam pípali racci a byl zrovna odliv, takže jsme se mohli procházet po písečné pláži. Když jsme byli jednou v nějakým městečku, který bylo postavený v italský renesanci, tak jsme zakotvili kde jinde než na pláži a lovili mušle a raky. A Londýn byl jak jinak než obrovskej a úžasnej. Akorát byla škoda, že jsme tam byli až poslední den, a tak jsme byli docela unavení, ptž to bylo už druhý velkoměsto v týdnu. Tam jsme taky viděli, co jsme mohli. Na jednom náměstí se konala nějaká slavnost muzikálů, že budou předvádět ukázky z nich. Joo to by nemuselo být špatný. S kámo jsme si tam daly fish
&chips a jedly jsme to kdesi na rantlu, tak jsme vypadlay jak bezďáci. No nevadí. Ale měli to dobrý. Pak jsme šli no London Eye a když jsme na to tak koukali dole, tak mi bylo docela zle z tý výšky, ale jelo to tak pomalu, že ani nezastavovali na vystupování-prostě jsme jen tak vylezli, no a nebylo poznat že se to hýbe, tak se to dalo. Ve Walesu, kde jsme bydleli u tý dobrý rodiny, jsme taky chodili do školy. A jedna učitelka po nás chtěla, abysme si napsali jména. Nevím k čemu jí to bylo, ptž je stejně neuměla přečíst. No a jeden kluk si tam napsal-nas**t. Ale pak to zase přepsal, i když by to bylo vlastně asi jedno. Jinak jsme měli hustýho průvodce, což by byla kapitola sama pro sebe. Napřed že budeme mít nějakou dvacítku, tak do toho busu vlezu a hledám a hledám...no a pak přišel postarší plešatel pán, o kterém jsme se navíc pak dozveděli, ža byl gynekolog. Fakt nářez. A naše druhá londýnská rodinka se skládala ze tří lidí, z nichž jsme viděli akorát syna, kterej usnul na pohovce. Barák měli luxusní. Dcero odešla někam pařit a máma zařizovala pohřeb jedné kamarádky. A když jsme jeli k nim, tak nám málem zajela spolužáka. Teda přejela mu ze zadu nohu a pak za cesty jí zvonily oba telefony zaráz, takže bylo docela ostrach jet sní, když řídila a telefonovala z obou. Jo to ježdění vlevo bylo taky hustý. Počasí nám vyšlo úplně nádherně. Pořád nám svítilo slunko až se naše waleská rodinka divila, že takhle dlouho něměli. Akorát poslední den nám pršelo asi tak hodinu, ale to jsme potom hnedka jeli domů. No a nacestě se tak pokouším usnout, spím si a spím, když v tom zastavujeme. To by nebylo nic tak divnýho, ale my se už nerozjeli. Asi hodinu jsme stáli v Belgii kdesi od Bruselu a naši řidiči se snažili rozjet. Řeknu vám, že už jsem začínala být zlehka nervózní, ale pak to bylo cajk. Takže to by bylo ve zkratce asi tak všechno. Teda to ve zkratce berte s rezervou, ptž je toho tak na hodinu čtení. Ale chápejte, do Londýna a Paříže se nejezdí každej den, takže na tom docela ujíždím. Ne sranda....


Paříž-Londýn
Paříž-Londýn
Paříž-Londýn
Paříž-Londýn

Moc moc prosím nekopírovat. Ty jsem fotila sama, ikdyž nevím, jestli je to k chlubení. Nevadí. Ta poslední je z Walesu, spíš to tam vypadalo jak někde na jihu než na severu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama