Brouzdám si to obchodem a najednou se zarazím. Asi sto umělohmotnejch panenek na mě upírá svůj prázdný pohled. No tak to je hrůza, moje dítě si fakt na vánoce nebo narozeniny neužije. Já totiž panenky moc... jak to říct, nemám v lásce. Přijde mi to děsivý. Ale fakt miluji ty stresy, jak každej napřed nervózně přešlapuje před bankomatem a přitom přemýšlí, jestli už ty zatracený obchody nevyprodaly všechno, co měly. Pak konečně prachatí se doplazí přes vánici do obchodu, kde se cpe asi další stovka lidí. A stejně nekoupí to, co potřebovali. Ale tohle asi k Vánocům patří. Jinak ve škole bude den otevřených dveří a musíme provázet. Už vidím, jak se deváťáci tváří nadšeně na můj výklad. A to tam musíme být až do čtyř. Zítra budeme píct cukroví. Jooo, už se těším. Sice je mi pak blbě z toho, jak je všechno sladký a když se blíží večer, tak bych si nejradši lízla soli, ale tohle taky k Vánocům patří. Normálně se musím pochváli, ptž jsem dneska byla nakupovat. Jen abyste to pochopili, já většinou chodím asi tak den před tím, než zavřou obchody. Ještě mi zbývá pár dárků, ale jako něco už mám. Ještě pár drobností a dárky pro ty moje zvířecí miláčky a hotovo.