Leden 2011

Vitamíny jím jen v prášku

25. ledna 2011 v 17:34 | katulka |  Náhled do mé hlavy
Zrovna dneska jsme s kamarádkou řešili existenční krizi, jak to moje kámo nazvala. Taky to znáte, že si jednou sednete ke svý mrtvole a šťoucháte do ní prstem a nadáváte, cos ty sakra dokázala... Poslední dobou je to hodně těžký. Blíží se nám pololetí a dneska jsme měli svého bývalého třídního. Byl docela překvapenej, co se to děje v matice. Abych vám to přiblížila, 11 lidí má čtyřku a 15 lidí trojku. Ale prostě profesorům nevysvětlíte, že chyba není na vaší straně. Teda jako matikářům. Ale je zajímavý sledovat, jak to nikdo z těch společensko vědních oborů nechápe, že jsme na tom tak bledě. Není to fér. Ale aspon nenechal nikoho propadnout, i když to není zas až tak velká útěcha, a navíc se to pololetní vysvědčení nikam nepíše. Kdyby to byl každej jinej předmět, teda mimo fyziky, tak řeknu, že se to dá jakž takž naučit. Taky by se nám hodila nějaká záchranná písemka, něco jednoduššího, ale na tu čekáme taky marně. A hádat se s nám nemá cenu. Znáte to, profesor má vždycky pravdu...

Sweet little something

20. ledna 2011 v 16:42 | katulka |  Obrázky
Občas věci nemusí dávat smysl. Občas nepotřebujeme
rozumět významu slov, stačí nám pohled do očí. Občas nám ticho sdělí
vše, co potřebujeme znát.

sweet little things

zdroj

Podle BMI mám podváhu

20. ledna 2011 v 16:22 | katulka |  Náhled do mé hlavy
Život jde dál a já musím taky. Ale ted se mi teda absolutně nechce hýbat, tak doufám, že po mě nikdo nebude chtít nějakej extra pohyb. A co s tou podváhou? Přece nic, spíš mě to jen pobavilo a dokonce mi to na internetu doporučilo návštěvu doktora. Je úžasně dojemný, jakou má ten net o mě starost. Zítra se nám uzavírají známky, tak snad bude ve škole trochu pohov. Vážně nechápu, když profesoři mají půl roku, aby nasbírali známky, tak proč musíme veškerý písemky psát asi týden před Vánocema a pak týden před pololetím? Nejradši bych si zalezla jak krtek do nory a spala.

Když bych si měla vybrat, chci tu lepší možnost

15. ledna 2011 v 17:23 | katulka |  Náhled do mé hlavy
Když zavřu oči, chci vidět jen tmu.
Když jdu spát, chci, aby to byla noc beze snů.
Když jdu po ulici, chci potkat jen neznámé tváře.
Když musím přemýšlet, chci čistou hlavu.
Když vidím něco známého, chci, aby to bylo neznámé.
Když mám zažít něco poprvé, chci, aby to bylo jedinečné.
Když se mám dýchat, chci čistý vzduch bez bolesti.
Když mám plakat, chci, aby to mělo smysl.
Ale na tom, co chci přece vůbec nezáleží...


kolotoč

Nejjednoduší cesta do mužského srdce vede přes žebra

13. ledna 2011 v 19:54 | katulka |  Náhled do mé hlavy
Tenhle titulek jsem četla u jedné holky na blogu a tehdy jsem se mu docela smála. Teď jen přikyvuji hlavou. Dala jsem ho sem, abych nemusela vymejšlet nějakou pitomost na titulek. Hodlám vás seznámit se světobornými myšlenkami, které boří svět. Jestli vám to nepřijde vtipný, nevadí, mě taky ne. Humor mě přešel někdy mezi pondělím a úterým. Když si uvědomíte, že žijete jen jednou, že všechno zažijete opravdu jen jednou, není to trochu děsivý? Žádná druhá šance, teda ve smyslu že nic už se nedá zopakovat a opravit. Neříkám, že by člověk měl zažít všechno, ale když se nad něčím rozhodujete, tak si aspon uvědomte, že až budete staří, nikdo vám nic nedá za to, jak jste se rozhodli. Pokud teda nevěříte na převtělování, ale to je vám taky na dvě věci, ptž si nic nepamatujete a stejně si musíte projít dalšíma a dalšíma chybama. U mě je hroznej problé, že se neumím rozhodovat rychle, hrozně nad tím přemýšlím a pak, když už se po hrozně dlouhé době k něčemu rozhoupu, tak se se děsím, jestli jsem zvolila správně. Ale není to jedno? Jak kdosi řekl: neděsí mě, že by po smrti byla prázdnota, spíš mě to uklidňuje, že tam není ještě něco horšího.


Jose Gonzalez - Teardrop

13. ledna 2011 v 17:26 | katulka |  Se sluchátky na uších
To je tak nádherná písnička a to jsem ji našla náhodou. Znala jsem její jinou verzi, ale tahle je taky úžasná



Love, love is a verb
Love is a doing word
Feathers on my breath
Gentle impulsion
Shakes me makes me lighter
Feathers on my breath

Teardrop on the fire
Feathers on my breath

Night, night of matter
Black flowers blossom
Feathers on my breath
Teardrop on the fire of a confession
Feathers on my breath
Black flowers blossom
Feathers on my breath

Water is my eye
Most faithful mirror
Feathers on my breath
Teardrop on the fire of a confession
Feathers on my breath
Most faithful mirror
Feathers on my breath
Teardrop on the fire
Feathers on my breath

You´re stumbling into harm
Stubling into harm

Cvokhaus...Ale je aspoň sranda

4. ledna 2011 v 17:51 | katulka |  Náhled do mé hlavy
Dneska mamku chytla uklízecí mánie a prvně, kam zamířila, byla lednička. Když ji otevřela, chvíli zkoumala její obsah a pak povídá: To ghetto, co tady vzniká, se mi vůbec nelíbí. Musím to nějak zredukovat. No není úžasná? A jinak... Celkem mě štve škola, jako kdyby ani žádný prázdiny nebyly. Navíc dneska to bylo hodně na prášky, měli jsme dvě matiky, dvě češtiny, dvě angličtiny a korunovala to ruština, na který nám zadala test na zítra. Jediný, co bylo na dnešku dobrý, tak to, že na druhou hodinu matiky profesor zapomněla přišel až na posledních patnáct minut. To mi připomíná, kdy budou další prázdniny? Asi ty pololetní, ale jen jeden den... A ted jsem si ještě vzpomněla, jak mi kamarádka povídá, že byla o prázdinách kdesi a že tam hráli něco jako aktivity, no prostě pantomimu. A tak se mě ptá, jestli bysme věděli, jak předvést anální kolík.... Prostě debaty na vysoké úrovni. Ale jak říkala má další kamarádka: sranda musí být, i kdyby na rohlík nebylo.

Šťastný nový rok... Ať to stojí za to... MMXI

1. ledna 2011 v 0:01 | katuka |  Náhled do mé hlavy
Asi si říkáte, co ten magor tady chce na Silvestra...Tak ten magor vám chce popřát krásný Nový a nový rok. Ať stojí za to, ať je ještě lepší, krásnější a šťastnějsí než ten předchozí. Snažte si ho co nejvíc užít, aby se mohl stát rokem, na který budete ještě dlouho vzpomínat. Pamatuju si, jak to vypadalo přesně před 365 nebo kolika dny. Ležela jsem doma na posteli, zírala do prázdna a ptala se, proč mi to stalo. Ale to sem nechci tahat. Neříkám, že ted jsem spokojená, protože nejsem s tím, se kterým bych chtěla a pořád čekám na telefon, ale to bude v pohodě. Musí být.