Všude si všichni říkají, jak moc se milují. Já nevím, jednou jsem řekla miluji tě, a příšlo mi, že si toho nikdo neváží. Tak občas i zapomínám říkat, jak moc si některých lidiček vážím a co pro mě znamenají. Zrovna neprožívám nejšťastnější období... Nebudu si nic nalhávat, je jedno z nejhorších. A právě bez těchto lidí bych se z toho nikdy nevyhrabala. Asi jsem jednou psala, že je jedno, kolik lidí máš okolo sebe, že se z toho stejně musíš vyhrabat sám. Ale to jsem asi měla depku, takže teď, ve své světlejší chvilce musím dodat, že musíte mít okolo sebe ty správné lidi. Ano, i teď mi není nejlíp. Nejtěžší je zabít naději. Pořád si něco nalhávat stojí hrozně moc energie a dopadnu vždycky stejně tvrdě až na dno. Když zabiji naději, můžu se začít smiřovat s tím, co mě potkalo a možná si někdy i odpustím. Jak se říká, naděje umírá poslední. Ale to možná funguje u lidí, kteří si mohou dovolit doufat a věřit v ty správné konce. Pokud se vzdáte naděje, mnohem snadněji se vám smiřuje s vaším osudem.